16.06.2009 14:06
Ve čtvrtek 28.5. hned po půlnoci jsme vyrazili do Belgie - do města Mechelen. Pár kilometrů od Mechelenu - v městečku Putte - se odehrávalo Mistrovství Evropy ve Flyballu 2009. V našem autíčku jsme jeli ve složení Dášenka, Filip, Adélka, Viktorka, Délta a startovní pes Green P Pirates - Pedro, jehož pánička musela vyjet o den později. >
Začátek cesty byl bezproblémový. Až ke hranicím jsme jeli téměř bez zastavení a po dálnici, takže prvních 300 km uteklo jako voda. Na poslední benzínce v ČR jsme se podle domluvy sešli s druhým autíčkem řidičky Lucky, která měla v autě ještě Martinu a psí závodníky Nea a Erika. Na Rozvadově jsme všichni dali pauzičku na spaní. Já s Dášou jsme zašli do MC´Donalda na ranní svačinku. Okolo 6 ráno jsme vyráželi dál.
Po dalších necelých 300 km, kousek před Frankfurtem, jsme si chtěli s Dášenkou odskočit na WC, ale když přišlo na placení 0,50 EUR za vstup na záchody, tak nás humor přešel, a né zrovna z toho, že by to bylo drahé, ale kvůli tomu, že jsme neměli peněženku a tudíž ani halíř a v nádrži jen slabou půlku. Dášenka nechala v Rozvadově na MC´Donaldu peněženku ležet na lavici i se všemi penězi na cestu a útratu. Po hodně zmatečné půlhodince, kdy jsme volali Lucce ať si vyzvedne Pedra, že mi jedeme domů, jsme se dopídili na telefon rozvadovského "mekáče" a zkusili štěstí. Stala se v dnešní době neuvěřitelná věc a to, že paní uklízečka našla Dášinu peněženku i s penězi a schovala ji do trezoru s tím, že po telefonické domluvě nám ji mohla vyzvednout druhý den pánička Pedra - Monika.
Cesta z Belgie byla hóóódně dlouhá.......
V pondělí odpoledne jsme okolo 17 hodiny vyjížděli z holandského ostrůvku Duiveland směr jih, kde byli dva mosty, po kterých se dalo z tohoto krásného ostrova dostat. Po první zácpě, ( asi 8 km ) kterou jsme jeli asi hodinu, jsme doleji k prvnímu mostu, kde se většina vozidel otáčela a jeden řidič nám řekl, že je most uzavřený z důvodu dopravní nehody. Tak jsme také otočili a jeli jsme kvapíkem k druhému mostu, abychom byli do 7 rána druhý den doma - Dášenka chtěla jít do práce. Druhý most šel přejet krásně bez komplikaci, jenže kousek za ním byla další zácpa, protože silnice od druhého mostu vedla okolo toho, kde byla nehoda a zácpa se všude zvyšovala, takže prvních 40 Km jsme jeli necelé 3 únavné hodiny v horkém dni.
Pak jsme až do německa jeli bez zastávek maximálně na psí vyčůrání. V německu pániček začal vytuhávat po náročném dni a v 1 hod ráno jsme si vyndali s páničkou spacáky a zalehli vedle auta. Říkali jsme si "dáme hoďku maximálně dvě spánku a jedeme". Probudili jsme se okolo 6 ráno :DDD a vyrazili dál. To už zlehka bylo jasné, že dalších 600 KM za hodinku do Hradec nedáme a Dášenka si bude muset vzít dovolenou. Jelo se moc krásně. V Čechách jsme si udělali pauzičku na nákup a jídlo pro psy. Kousek od Prahy jsme se začali těšit opravdu domů na něco teplého do bříška a na postýlku, jenže v tom jsme jeli na dálnici za náklaďákem, který převážel štěrk.
A tady začalo další zdržení. Nejprve od náklaďáku odlítl kamínek a udělal nám na předním skle neplechu. Tak jsme předjeli dotyčný náklaďák a ukazovali snad všemi možnými způsoby ať zastaví. Řidič nereagoval a místo toho se nám snažil ujet. Asi po 2 km pronásledování jsme ho předjeli a zastavili jsme u nějaké vesnice traktor tak, abychom zablokovali silnici. Konečně jsme mluvili s řidičem osobně. Sdělili jsme mu, že nám rozbil čelní sklo a chceme s ním tudíž vyplnit protokol o nehodě a zaplatit škodu z jeho pojistky. Reagoval sprostě a nepříčetně! Snažil jsem se ho vytáhnout z auta, ale nedal se :DD Mezitím odjel traktor a řiďič nám opět ujížděl. Nasedli jsme do auta a už ani nešlo o to sklo, ale o princip. Jeho jednání opravdu bylo příšerné. Dášenka volala na policii, jenže v půlce rozhovoru jí baterka vypověděla již službu. Po několika kilometrech pronásledování jsme dojeli na firmu, kde řidič končil. Zaradovali jsme se! Dáša šla do kanceláře, že to vyřeší a já jsem raději jel za řiďičem, aby nám někam neujel. On začal vysýpat štěrk a tak jsem přeparkoval a šel za Dášenkou. Ta volala z půjčeného telefonu šéfovi té firmy a ten jí poslal také někam a to přímo. Šli jsme za řidičem, abysme to vyřešili, ale ten na nás byl opět jen vulgární. Dášenka šla znovu za paní do kanceláře. Zůstal jsem sám mezi řidičema a v té chvíli mi jeden z nich začal vyhrožovat, že nám to čelní sklo rozbije kladivem! Nebral jsem to vážně, ale ve vteřině vytáhl ze svého vozu kladivo a běžel směrem na mě a k našemu autu. Zvolil jsem ústup :DD Zaběhl jsem pro Dášu a s křikem "dělej, zdraháme" jsme doběhli k autu a odjeli. Z vesnice od jednoho hodného pána jsme pak zavolali policii. Zdrželi jsme se sice další 3 hodiny, ale nakonec po všech výslechách a předání případu policii dálniční, byl provinilý řidič dovlečen na místo schůzky. Tam se tvářil jako beránek, sepsali jsme požadovaný formulář a vše dobře dopadlo!! >
Zbytek cesty domu jsme alespoň s Dášenkou měli co rozebírat a cesta z holandského ostrůvku do Hradce Králové, která je asi 1100 km dlouhá, nám trvala 25 hodin - asi nový rekord :DD
